Polák nebo Rus? Kdo byl Konstantin Konstantinovič Rokossovskij?

Spoznejte osud tohoto vojevůdce.

Zásluhy Konstantina Konstantinoviče Rokossovského ve Velké vlastenecké válce jsou nesporné. Jeho osobní život však provází nepříjemné paralely. Poloviční Polák se totiž na tomto národě po druhé světové válce vyřádil dosyta. Jeho jméno je spojováno se silnou sovětizací Polska a potlačením tamního hnutí za nezávislost.

Rokossovskij se narodil buď ve Varšavě, nebo poblíž ruského městečka Pskov. Už tento rozpor mezi Polskem a Ruskem symbolizuje celý jeho život. V Polsku vyrůstal. Učil se kameníkem, pracoval v cukrárně, u zubaře či v továrně na punčochy. Za první světové války však nastoupil do carské armády a brzy přičichl ke kouzlu bolševické revoluce.

​Vyznamenal se v několika bitvách proti bělogvardějcům a v průběhu bitev se utkával pravidelně i s československými legionáři. Ani jeho však neminula Stalinova důstojnická čistka z konce třicátých let minulého století. Po tvrdém mučení jen zázrakem přežil, mimo jiné i díky tomu, že všichni svědci jeho případu mezitím v krátkém čase zemřeli.

​Po plné rehabilitaci se významnou měrou přičinil o úspěšnou obranu Moskvy, stejně jako o vítěznou bitvu u Stalingradu. Následně se probil až na východní břeh Visly, kde nejprve nechal Němci potlačit Varšavské povstání a posléze sám město obsadil. 

​V komunistickém Polsku pak po válce plnil důležité funkce. Stal se zdejším ministrem obrany, i když po dlouhém působení v Rusku zapomněl zdejší jazyk. Tvrdá sovětizace všeho dění ve státě však byla vedena jeho ještě tvrdší rukou. Pokus komunistického reformátora Gomulky o převrat z roku 1956 chtěl řešit vojenským obsazením země, k čemuž nakonec, po dohodě mezi Gomulkou a Chruščovem, nedošlo.

​Protiruské aktivity potlačoval pomocí pracovních praporů, v nichž se oběťmi stali i vojáci Zemské či Polské armády. Dožil v SSSR a je pochován v kremelské zdi na Rudém náměstí.